<p>Odborně popularizační měsíčník. <br /> </p>

<p>Silný příběh o dospívání s disociativní poruchou v bohémském New Yorku devadesátých let <br /> <br /> Alice Carričrová vypráví o své nekonvenční výchově v rodině známé malířky Jennifer Bartlettové a charismatického otce, evropského herce Mathieua Carričra. Alice se od útlého věku musí vyrovnávat s matčinými vzpomínkami na (pravděpodobně smyšlené) sexuální zneužívání a s matoucím otcovým zájmem. Její dny jsou směsicí privilegií, zanedbávání, osamělosti a nebezpečí. <br /> <br /> Na prahu dospívání se Alice snaží pochopit svět, protože disociativní porucha vymazává její identitu a manické epizody vymazávají její realitu. V nesčetných situacích hledá své vlastní já: jako divoké dítě na hudební scéně v centru New Yorku, ve sprše s žiletkou v ruce, jako pacientka v drahých psychiatrických léčebnách a nefunkčních terapeutických skupinách. Nakonec najde smysl života v péči o starou chůvu a matku stiženou Alzheimerovou chorobou, v milostném vztahu s vyléčeným alkoholikem a v konfrontaci s otcem, jehož slova a činy ji rozštěpily.</p>

<p>Kniha Doteky snění je obsáhlou monografií řezbáře, sochaře a hudebníka Jiřího Netíka. Zahrnuje fotografické ukázky betlémů, dřevěných a bronzových soch, obrazů, ale také záznamy rozhovorů vedených s autorem v ateliérech v Brně-Líšni a ve Slavonicích, jeho vzpomínky na hudební a řezbářské začátky, zásadní tvůrčí počiny a události, osobní zamyšlení, vzkazy a pocity přátel, hodnocení jeho díla laickou i odbornou veřejností.</p>

<p>Odborně popularizační měsíčník. </p>

<p>Odvážná kniha o tom, jak ženám škodí představy o ženství</p><p>Není možné být ženou jen tak, bez přívlastků. Být žena znamená být nějaká žena, většinou podle kulturně a společensky narýsovaných standardů: nejdřív hodná holka, pak silná, nezávislá superwoman, potom starostlivá máma, a občas i pořádná mrcha. Všechny tyto role jsou pro ženy svazující - ale jako každá společenská role také automatické a neuvědomované, často pohodlné a někdy i výhodné. Sophia Fritz ve své brilantní knize Toxická feminita s nekompromisní a odvážnou upřímností jednotlivé role a stereotypní podoby ženství pojmenovává, rozkládá na prvočinitele a ukazuje, v čem jsou pro ženy, ale i pro muže a celou společnost zraňující a škodlivé.</p><p>Spiegel Bestseller</p>

<p>Básnickou sbírku Proutky lze označit za bilanční, je zaklenuta od motivů jara po závěrečnou báseň Večer, a byť se Petr Švácha ohlíží do své vlastní minulosti, jeho verše nenesou patos a lítost, autor si je vědom dočasnosti a přistupuje k ní racionálně, co víc, dokonce s nadějí. Sbírkou prochází několik linií a témat, která se prolínají a zhutňují. Počáteční "vítání jara" se záhy mění v osobní příběh, v obrazy, kdy se autor vrací do svého rodiště, ke starým přátelům, místy se obrací k milované bytosti, která jej opouští. Petr Švácha mistrně pracuje se zkratkou, bez zbytečných slov přesně pojmenovává to nejpodstatnější, přitom není ve svých řádcích dějově strohý. Naopak. Text postupně poodhaluje další roviny a vyznění.</p>

<p>Odborně popularizační měsíčník. <br /> Možnosti bydlení jsou ústředním motivem rozhodování životních strategií lidí všech generací, a protože v posledních letech otázka bydlení a jeho financování opět plní stránky zpravodajských i analytických médií, přináší letošní první číslo ĎaSu tematický blok, který se "dobrému bydlu" věnuje a na který následně naváže stejnojmenný seriál. <br /> Z obsahu<br /> Téma: BYDLENÍ. Kde se vzal sen o domku se zahrádkou?<br /> Bydlet ve svém. Kořeny a charakter polistopadové privatizace bydlení v Československu (M. Spurný)<br /> Město na míru. Baťovské bydlení mezi vizí a realitou (O. Ševeček)<br /> Dělnická Jubilejní kolonie v Ostravě-Hrabůvce (P. L. Přendík)<br /> <br /> Netematické články, seriály a pravidelné rubriky<br /> Ponořit se do absolutní samoty uprostřed sněhu. Nikos Kazantzakis na vrcholu Československa a tvůrčích sil (1929-1932) (H. Bortlová-Vondráková)<br /> Rozhovor s americkou historičkou Nancy M. Wingfield: "Můj přístup k výzkumu prostituce se postupem času proměňoval…"<br /> Okultní představy o národu, etnicitě a rase. Ke spirituálním a politickým přesahům mezi Čechami a Rakouskem (P. Horák)<br /> Výročí: Friedrich Ebert - cesta sedláře do čela Německa (J. Neumann)<br /> Corvey a dědictví antiky. Ohlédnutí za výstavou v Paderbornu (T. Gaudek)<br /> Archivní ĎaS ("Vždyť válka běsní několik málo stovek kilometrů od Přibyslavi…" Z ĎaSu před 30 lety)<br /> Mincovní regál (Sicilské mince normanských králů)<br /> Historik na cestách (Paderborn)<br /> Dějiny do uší (Konkurence ve zpravodajství)<br /> Z pokladů knihoven (Kantorská sbírka hudebnin)<br /> Auditorium (Taneční orchestr Československého rozhlasu)<br /> Recenze, Na nočním stolku, STRIP "Anachronismy ACh" </p>

<p>Memoáry čínského námezdního dělníka <br /> <br /> Chu An-jen vystřídal mnoho námezdních prací po celé Číně. Pracoval jako pomocník na benzinové pumpě. Dělal ostrahu. Prodával zmrzlinu. Vedl prodejnu s oblečením. Překládal balíky v logistickém centru. Doručoval zásilky. V nesnesitelném vedru i v mraze, s chronicky narušeným spánkem, hladový, s nejistotou na každém kroku i před sebou. Všechno to byly strašné práce — ale zároveň pro něj paradoxně představovaly prostor svobody uprostřed čínské společnosti, posedlé kariérou a úspěchem. Chu An-jen mohl pozorovat lidi kolem sebe, poznávat jejich osudy a psát osobní kroniku čínské pracovní síly z téměř nevídané perspektivy: sám sebe i své kolegy zachycuje s románovým citem pro detail, aniž by ze zřetele ztrácel kontext současné Číny, v níž se všechny ty drsné příběhy odehrávají.</p>

<p>Nikdo z napoleonských generálů nemá horší pověst než Dominique Vandamme (1770–1830). Paměti i literatura o něm tvrdí, že to byl ten nejhorší rabiát, násilník, kořistník a leccos horšího, jenže to všechno jsou lži založené na dobových, většinou německých pamfletech. Kým opravdu byl tento voják, jehož kariéru provázely oslnivé úspěchy i nebetyčná smůla? Bojoval za revoluci od roku 1792, zaskvěl se u Slavkova roku 1805, věrně sloužil Napoleonovi, který ale jeho služby nejednou neocenil. Osudově prohrál roku 1813 u Chlumce a Přestanova, kde jej Napoleon nechal na holičkách, přesto za něj nasazoval život i v posledním tažení roku 1815, v bitvách u Ligny a Wavre, a bránil Paříž i v době, kdy už Napoleon podruhé abdikoval…</p>

<p>Česko-německá antologie básní Antonína Sovy je zaměřená na autorova nejznámější díla jako "Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?". Kromě milostných a nostalgických básní obsahuje i verše proti Theodoru Mommsenovi. V nakladatelství Kétos již vyšly překlady českých symbolistů Otokara Březiny a Karla Hlaváčka.<br /> Antonín Sova (1864-1928) gilt neben dem mystischen Otokar Březina und dem im besten Sinne dekadenten Karel Hlaváček als einer der drei großen tschechischen Symbolisten. Über zwanzig Jahre lang leitete er die Prager Stadtbibliothek und hatte großen Einfluss auf die Entwicklung der tschechischen Literatur.<br /> Sovas Gedichte bestechen mit einem impressionistischen, sentimentalen Hauch, wechseln aber oft ins Kämpferische. Schullektüre ist bis heute sein Gedicht "Wer zauste so Ihr dunkles Haar?" Über Nacht berühmt wurde Sova mit einem Schmähgedicht auf Theodor Mommsen, der zu gewaltsamer Unterdrückung der Tschechen aufrief. </p>

<p>Dvanáctý svazek Bitev a osudů válečníků zahrnuje období napoleonských válek, ne však z Napoleonova pohledu, ale skrze boje a životní cesty jeho hlavních protivníků. Jsou řazeny tak, že vlastně sledují války s císařem Francouzů od jeho prvních velkolepých vítězství až po konečnou porážku. Začínají prvními vítěznými triumfy Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu, v Indii, pokračují přes Kutuzovovu porážku u Slavkova, Blücherovu prohru u Auerstedtu a nerozhodný střet Napoleona s Rusem Bennigsenem u Preussisch Eylau. <br /> <br /> Budeme sledovat životní příběh rakouského arcivévody Karla a první Napoleonovu porážku u Aspern, Wellesleyho vítězství v Poloostrovní válce, Napoleonův vpád do Ruska z pohledu Barclaye de Tollyho i Kutuzova, vítězství protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga v letech 1813 i 1814 a knihu uzavírá bitva u Waterloo z Blücherova i Wellingtonova pohledu.</p>

<p>Když je vám čtyřicet a diagnostikují vám ADHD, je to úleva. Ale co dál? <br /> <br /> Diagnózu ADHD si obvykle spojujeme s neposednými chlapci, kteří vyrušují a perou se. Výzkumy ale ukazují, že porucha pozornosti — ať už s hyperaktivitou, nebo bez ní — postihuje stejnou měrou i dívky. A s dospělostí nikam nezmizí. V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů. Prostřednictvím příběhů takových roztěkaných žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům. <br /> <br /> Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud roztěkané ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost.</p>

<p>Mateřství a porody jsou bytostně feministická témata. Ve své nekompromisní a brilantní knize se Milli Hill soustředí na podporu ženské autonomie a síly. Její nadšení a důvěra ve schopnost ženy porodit dítě jsou nakažlivé. A stejně nakažlivé je i její rozhořčení nad bezprávím a porodnickým násilím. Pomocí stovek osobních zážitků žen, desítek odborných textů a zkušeností zdravotníků hledá odpověď na to, jak může být porod pro ženu pozitivní zkušeností. Ukazuje, že k tomu, aby žena odcházela od porodu posílená, nepotřebuje, aby byl porod snadný, bezbolestný nebo přirozený, ale potřebuje, aby byl v její režii. Aby to byla ona, kdo rozhoduje o svém těle a porodu svého dítěte. <br /><br /> Autorka své názory a postřehy podkládá výzkumnými studiemi, odbornými články a praxí zdravotníků doprovázejících ženy u porodů a potvrzuje, že co je přínosné pro ženu, je přínosné i pro dítě. Hill ukazuje předsudky a falešné domněnky, které jsme si o porodu vytvořili a kam nás dovedly. Ukazuje ale také, jak to změnit. Když ne u našich porodů, tak u porodů našich dcer a snach. Není to vždy příjemné čtení, ale je rozhodně inspirativní. Rodit jako feministka znamená rodit podle svých pravidel. Protože je to vaše tělo, vaše dítě a vaše volba. <br /><br /> Nadace Propolis 33 z každé knihy použije 33 Kč na podporu projektů, které přímo mění porodnictví k lepšímu. Děkujeme!</p>

<p>V šedesátých letech vydala Jana Černá prózy "Nebyly to moje děti" a "Hrdinství je povinné". Nyní vycházejí poprvé v německém překladu. <br /> Als Honza Krejcarová (1928-1981)machte sie sich ab den späten 1940er Jahren in der tschechischen Untergrundszene einen Namen. In der Tauwetterperiode der 1960er Jahre publizierte sie als Jana Černá die Kurzgeschichtensammlung "Es waren nicht meine Kinder" über unaussprechliche Erinnerungen und offene Wunden nach dem Zweiten Weltkrieg - sowie die Novelle "Heldentum ist Pflicht" über die Bestrebungen verschiedener Charaktere, mit dem Stalinismus klarzukommen. Diese Prosaarbeiten Jana Černás sind heute besonders aktuell, und das nicht nur deshalb, weil sich das Ende des Zweiten Weltkriegs zum 80. Mal jährt. Černá beschreibt eine Gesellschaft, die mit aktivistischer Begeisterung und in Angst die gerade erst wiedergewonnene Demokratie demontiert. Und sie beschreibt das Schweigen der Opfer unvorstellbarer nationalsozialistischer Grausamkeit, die sich mal mehr, mal weniger mit unvermeidlichen Gedanken an Rache befassen. </p>

<p>V publikaci najdete čtyřletá i víceletá gymnázia v Praze a dvě gymnázia mimopražská. Je určena jak žákům devátých, tak i pátých a sedmých tříd. <br /> <br /> Obsahuje kontakty na všechna gymnázia a podrobné informace o specifikách vzdělávacích programů asi poloviny z nich. Jsou to školy, které mají o tuto prezentaci zájem. U více než padesáti gymnázií přináší také údaje o zájmu o studium v posledních dvou letech (počet přihlášených a přijatých uchazečů).</p>

Kniha léta: Babička s šestiletou vnučkou Sofií tráví letní měsíce na opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Společně se toulají, sbírají kosti, pozorují ptáky a baví se o smrti nebo o tom, jak se nejlépe potápět. Hádají se, nadávají a podnikají dobrodružství. Nic před nimi není v bezpečí, všechno prozkoumají. Moudrá a zábavná klasika finskošvédské literatury vychází v novém překladu Jany Satrapa Holé. Domeček pro panenky: Dvanáct příběhů o posedlosti a ctižádosti. S pronikavým vtipem a až nepříjemnou jasnozřivostí zkoumají lidskou povahu a odhalují, že záhady a nejistota – dokonce i nemoc či nebezpečí – se mohou proměnit v něco dobrého a okouzlujícího. Stále dokola se vynořuje jedno téma: co se stane, když se umělci a excentrici poschovávaní v temných koutech středostavovské společnosti pokusí změnit svůj už tak dost složitý vztah k okolnímu světu?

<p>První překlad jedinečného zástupce české moderny Josefa Kocourka do cizího jazyka. Kocourkův román "Žena" je výjimečný tím, že kombinuje poetistickou obsesi vším ženským s prvky sociální studie a máchovskou obrazotvornost s obraty připomínajícími německý naturalismus. <br /> Josef Kocourek (1909-1933) lebte in bitterarmen Verhältnissen an der äußersten tschechischen Peripherie im nördlichen Sudetenland. Er hinterließ trotz seines frühen Todes ein umfangreiches Werk, das großteils erst seit den 1960er Jahren, teilweise überhaupt erst nach 2020 ediert worden ist. Erstmals erscheint Kocourek nun auf Deutsch. <br /> Den Roman "Frau" verfasste er nach eigener Zählung mindestens dreimal - mit 17, 18 und 20 Jahren - jeweils in ungefähr fünf Tagen Schreibzeit, wobei er die älteren Fassungen verbrannte: Er erzählt in rasender Geschwindigkeit die Abenteuer von Anna Zavřelová, die sich nach Freiheit sehnt, aus ihrer Ehe flieht, sich mit Verbrechern einlässt, scheitert und zugleich tragisch triumphiert.<br /> Ein poetischer Roman über Sehnsucht und ungezügelte Leidenschaft, der stilistisch einzigartig ist, weil er tschechische Poetik mit deutschem Naturalismus zu kombinieren scheint. </p>

<p>Na 190 stranách naleznete podrobné informace o více než stovce středních škol obchodních, hotelových, technických, uměleckých, zdravotnických a sociálních, pedagogických, zemědělských a dalších. Kromě pražských škol jsou v publikaci i některé školy z blízkého okolí Prahy, a navíc několik škol z jiných krajů, jejichž zaměření je natolik specifické, že zájemci o tyto obory dojíždějí. Brožura obsahuje užitečný Kalendář dnů otevřených dveří, orientaci usnadňuje Seznam oborů. Publikace je určena především žákům 9. tříd, žákům 5. tříd mohou sloužit informace o tanečních konzervatořích.</p>

<p>„Až si to přečtou“ je syrovou sbírkou poezie, která se nevyhýbá žádným emocím. Autorka odvážně odhaluje lásku, touhy, ztráty i boje každodenního života, čímž vtahuje čtenáře do světa, kde se krásné střetává s drsným. Tato kniha je pro ty, kteří hledají autentičnost a nebojí se čelit pravdě takové, jaká je – bez příkras a iluzí. Vstupte do veršů, které vám otevřou oči a zasáhnou vás přímo do srdce.</p>

<p>Komentovaný zrcadlový překlad nejznámějších básní Konstantina Biebla do němčiny, věnovaný Javánce z Prahy. Největší část vydání tvoří básně ze sbírky "S lodí, jež dováží čaj a kávu" a pásmo "Nový Ikaros". <br /> Konstantin Biebl (1898-1951) ist ein markanter Vertreter des Poetismus, jener Strömung der 1920er Jahre, von der die tschechische Literatur bis heute geprägt ist. Biebl unterschied sich in zwei Punkten von den anderen berühmten Poetisten: Erstens war er ein paar Jahre älter und wurde daher 1916 im Ersten Weltkrieg eingezogen. Zweitens träumte er nicht nur von exotischen Traumwelten, sondern bereiste sie auch. Seine Kriegserfahrungen und seine Reisen nach Java und Sumatra inspirierten seine Gedichte. Beides ist im Poem "Der neue Ikaros" vereint, das dem Genre des Zonengedichts angehört. Besonders schön an Biebls Gedichten ist seine Vermengung des Eigenen mit dem Exotischen: So wirkt das Eigene traumartig und fremd, das Fremde aber nah und vertraut. </p>